Telefunken T500 Service Manual

SN . 11/1989

Telefunken T 500 - superhet (1932-33)

Zpracoval: Ing. Miroslav Beran

Sk í : bakelitová, erná s tmavohn dým mramorováním. Brokát zlatohn d svisle

žinylkovaný	(vroubkovaný).	Zadní	st na
z ocelového	perforovaného	plechu,	ern

lakovaná, popis st íbrný. Stupnicový ráme ek bronzový, hn d patinovaný. Rozm ry 535 x 420 x 275 mm.

Ovládací prvky: Levý knoflík hlasitost, pravý knoflík tónová clona, st ední v tší knoflík

lad ní. Na	pravém boku sk ín je knoflík
s pá kou	vlnový p epína . Ve sm ru otá ení

hodinových ru ek jsou polohy následující: Vyp.- SV-DV-Gramo.

Zapojení: Superhet s p ed azeným jednostup ovým VF p edzesilova em, dv ma mezifrekven ními fitry (1 MF zesilova ) a b žným dvoustup ovým nízkofrekven ním zesilova em s prostou tónovou clonou, provoz ze st ídavé sv telné sít 105÷240V. Dva vlnové rozsahy: SV a DV, pr m rná citlivost je cca 1 mV.

Vysokofrekven ní p edzesilova , osazený stín nou elektronkou RENS1214, je b žného zapojení. Jeho zesílení je ízeno automaticky, o emž se zmíním dále.

Sm šova je osazen dvoum ížkovou elektronkou REN704d. Je to nejprimitivn jší

sm šova , jaký se v bec u superhet vyskytuje, s mnoha nedostatky. Nejenže dvoum ížková elektronka má velmi malou sm šovací strmost

(cca 0,1mA/V), ale vlivem mezim ížkových kapacit dochází k vyza ování do antény a v neposlední ad se vyskytuje mnoho interferen ních hvizd . Konstrukté i tohoto p ístroje se s t mito problémy vypo ádali vcelku úsp šn a dosáhli optimálních výsledk . Aby zamezili zp tnému vyza ování do antény, za adili p ed sm šovací stupe VF p edzesilova . Tím sou asn umožnili ízení citlivosti na vstupu, což by u sm šovací elektronky nešlo, m nil by se tím kmito et oscilátoru. Aby vylou ili vznik etných interferen ních hvizd , jednak radikáln snížili jakost (Q) vstupního MF obvodu (velký nepom r mezi induk nost a kapacitou), jednak omezili amplitudy oscila ního nap tí na nejmenší možnou míru za azením ssacího obvodu v blízkosti cívek oscilátoru. Ve schématu na obr. 1 je tento ssací obvod L13/C5, p i emž C5 je vlastní kapacita vinutí cívky L13.ádný soub h oscilátoru se vstupem je zajišt n b žným zp sobem pomocí sériových kondenzátor .

Mezifrekven ní zesilova , osazený op t stín nou elektronkou RENS1214, je vcelku b žného provedení, až na první lad ný okruh L14/C7. Mezifrekven ní kmito et je kupodivu 460kHz, a koliv v t ch dobách se ast ji používalo dlouhovlnné mezifrekvence v okolí 100kHz, která poskytovala v tší zesílení. Vyššího MF kmito tu zde z ejm použili kv li omezení vzniku interferen ních hvizd a zrcadlových kmito t . Citlivost tohoto stupn je rovn ž ízena automaticky, jak bude uvedeno dále.

Následující detek ní stupe , osazený elektronkou RENS1204, používá anodové detekce. Jist by byla výhodn jší detekce diodová, ale ta by vyžadovala lampu navíc samostatnou diodu, protože tehdy ješt nebyly

používány	sdružené	zesilovací elektronky
s detek ní	diodou	(tzv. „binody“). Tato

elektronka RENS1204 zárove detekovaný signál zesiluje a z její anody jde NF nap tí naídicí m ížku koncové elektronky. Toto NF nap tí je však sou asn použito jako regula ní nap tí pro automatické ízení citlivosti (AVC).

AVC je zde kupodivu dosti dokonalé.ízeny jsou dv elektronky, a sice první VF elektronka a mezifrekven ní elektronka. Aby

bylo možno k ízení citlivosti použít dosti vysokého anodového nap tí detek ní elektronky, je nutno ízeným elektronkám dát též p im en vysoké záporné p edp tí. Toho je dosaženo p ipojením katod ízených elektronek na dosti vysoké kladné nap tí (cca 130V), odebírané z d li e, vytvo eného odbo kou na budicí cívce reproduktoru. Pot ebné p edp tí pak vznikne rozdílem t chto potenciál . (Podrobn ji o tomto tématu v samostatné stati autora M. Berana „AVC u nejstarších p ijíma “, vyšlo v Radiojournalu . 7/1991, str. 5).

Koncový stupe , osazený elektronkou RENS1374d, je b žného provedení. P edp tí je získáváno na odbo ce sí ové tlumivky, která je za azena v záporné v tvi anodového zdroje. Tónová clona je nejjednoduššího provedení: blokování anody ízené potenciometrem zapojeným jako reostat. Jako anodová zát ž koncové elektronky je primár b žného výstupního transformátoru. VT má p ekvapiv malé rozm ry, p esto však díky dobrému

reproduktoru	a velké sk íni je	p ednes i
v hloubkách	dobrý. Reproduktor	je buzený
dynamik o Ø 240 mm.

Napájecí zdroj je též b žného provedení, snad jen s tou zvláštností, že sí ová filtra ní tlumivka (jak již bylo e eno) je zapojena v záporné v tvi usm r ova e. To má výhodu jednak v tom, že vinutí tlumivky není namáháno vysokým nap tím proti kost e, jednak lze z odbo ek tlumivky snadno získávat p edp tí jak pro koncovou elektronku (cca -14V), tak také pro lampu detek ní (cca -4,5V). Budicí vinutí reproduktoru je ke zdroji anodového proudu p ipojeno paraleln . Krom nap tí cca 130V pro katody VF a MF elektronek je z druhé odbo ky získáváno nap tí cca 220V pro napájení stínicích m ížek t chto elektronek. Celý zdroj je jišt n tepelnou pojistkou b žného provedení.

Renovace: Je nepatrná pravd podobnost, že bychom získali tento p ijíma v p vodním zapojení a dosud hrající. S t mito p ístroji byly potíže již v po átcích jejich používání: nedostate ná kvalifikace opravá , nadto nedostate n vybavených pot ebnou m icí technikou. Proto byly asto p ed lávány na jednoduché p ímozesilující p ijíma e, anebo p vodní cívková souprava byla vym n na za standardní, nov jšího provedení, s adekvátními zm nami v zapojení. Získáme-li p ístroj, který má p vodní cívky vym n ny, nejenže jeho

historická cena je zna n snížena, ale není nad je uvést jej do provozu s p vodním zapojením. V takovém p ípad rad ji po káme, až p vodní cívky opat íme.

P edevším p ístroj vyjmeme ze sk ín , p i emž si neopomeneme ozna it p ívody k reproduktoru. Vyjmeme všechny elektronky. Po d kladném vy išt ní p ístroje opravíme a znovu se ídíme mechaniku ladicího p evodu, mechaniku vlnového p epína e, p ekontrolujeme

a pop . opravíme	pérové	kontakty p ívod
k postranním	šroubk m	elektronek,

p ekontrolujeme tepelnou pojistku na sí ovém transformátoru a sí ový p ívod. Zkontrolujeme voli sí ového nap tí. Potom p ístroj p ipojíme na sí . Odb r naprázdno by m l být cca 2W.

Potom doporu uji rozebrat krabicové kondenzátory, odstranit p vodní svitky a nahradit je dle následujícího doporu ení:

Tabulka 1a: Doporu ené náhrady p vodních svitk v malé krabici.

P vodní C			Náhradní C
C18	M1/750V	470nF	100V	styroflex
C12	M5/750V	470nf	100V	styroflex
C15	M5/750V	0,5 F	450V	ellyt
C17	M5/750V	0,5 F	450V	ellyt
C16	1M/360V	1 F	100V	svitkový
C13	1M/360V	1 F	160V	svitkový
C8	M1/750V	0,1 F	400V	svitkový
C21	60k/750V	68nF	400V	styroflex

Tabulka 1b: Doporu ené náhrady p vodních svitk ve velké krabici.

P vodní C			Náhradní C
C20	4M/1kV	5 F	450V	ellyt
C19	6M/1kV	10 F	450V	ellyt
C10	3M/360V	5 F	450V	ellyt
C11	1M/500V	1 F	400V	svitkový

Z ostatních kondenzátor mimo krabice je velmi kritický C2 (22 nF), filtrující p edp tí pro ízení první elektronky. Nesmí mít naprosto žádný svod. Také d ležitý je kondenzátor C14 (3k3), vazební mezi 4. elektronkou a koncovou. A pochopiteln i antenorový kondenzátor C2 (275 pF, sí ová anténa), který prov íme nejen na svod, ale i na zkušební nap tí min. 500V st ídavých.

Dále se v nujeme kontrole všech odpor , umíst ných na spole ném svorníku

(viz obr. 2). Obvykle bývá vadný odpor R16 (10k), který napájí stínicí m ížku koncové elektronky. P vodní odpor p ekleneme stejným druhem. Jestliže zjistíme na svorníku více vadných odpor , potom bude ú eln jší celýet zec odpor rozebrat, vadné nahradit novými, zamontovat a zapojit. Ostatní odpory mimo svorník také zkontrolujeme, zejména zda nebyly nahrazeny opory s nesprávnými hodnotami.

Svízelná je náhrada poškozených potenciometr . P edevším se pokusme o jejich opravu. Vadné ásti vym níme získáme je ze starých potenciometr podobných typ . Na obr. 5a je rozkreslen potenciometr P3. Stejného provedení je také potenciometr P1, který má na

konci h ídelky nasazen	izola ní nástavec se
zá ezem pro šroubovák	je p ístupný otvorem

vzadu v šasi. Na obrázku 5b je znázorn n potenciometr P2. Všechny potenciometry musí být v naprostém po ádku, zejména pak potenciometr P1, kterým se nastavuje správný režim detek ní elektronky. Protože tímto nastavením je sou asn ovlivn na i innost VF elektronky a elektronky mezifrekven ní, má kvalita tohoto potenciometru zásadní význam pro ádnou funkci celého radiop ijíma e.

P ekontrolujeme ss odpory výstupního trafa a sí ové filtra ní tlumivky, ss odpory budicího vinutí reproduktoru. Pokud zjistíme p erušení tohoto vinutí nebo jiné jeho závažné poškození, není možno ho opravit, protože systém je nerozebíratelný. Nemáme-li reproduktor druhý stejného provedení, nahradíme ho prozatím b žným dynamickým reproduktorem se stálým magnetem a místo budicího vinutí s odbo kami zapojíme odporový d li stejných hodnot na zatížení cca 20W (ztrátový tepelný výkon bude cca 8W). Šasi p ístroje propojíme s reproduktorem p tikilovým kablíkem, nejlépe rozpojitelným, s konektorem.

Zasuneme usm r ovací elektronku a p ístroj zapneme. Po nažhavení a s osv tlovací žárovi kou by m l odb r ze sít init cca 25W. Anodové nap tí v bod 8 by m lo být cca 350V, v bod 43 cca 280V a v bod 21 cca 140V. Je-li vše v po ádku, zasuneme koncovou elektronku a p esv d íme se o její správné funkci. Na její anod bychom m li nam it cca 260V a na stínicí m ížce 220V, anodový proud cca 22mA. Odb r ze sít nyní vzroste na cca 40W. Dále m žeme zasunout tvrtou (detek ní) elektronku a orienta n se p esv d it o jejíinnosti ve funkci NF zesilova e. Její režim

nastavíme pomocí potenciometru P1. P i t chto p edb žných zkouškách se sou asn p esv d íme o ádné funkci všech t í potenciometr . Pokud nejsou v absolutním po ádku,dále v oživování nepokra ujeme.

Nyní zasuneme zbývající t i elektronky. P i oživování nem žeme postupovat po jednotlivých stupních p ijíma e, protože p ep ové pom ry se ustálí na správných hodnotách (po nastavení) až p i chodu celého p ijíma e. Pokusíme se naladit místní stanici, ale s nejv tší pravd podobností se nám to nepoda í. Další postup je následující:

Dle hodnot uvedených ve schématu (obr. 1) p ekontrolujeme nap tí na ídicích m ížkách a anodách první a t etí elektronky, též zm íme kladné nap tí na jejich katodách (m lo by být cca 140V bez signálu. Jestliže nam ené hodnoty odpovídají údaj m ve schématu, nastavíme správné anodové nap tí tvrté elektronky potenciometrem P1. M lo by být bez signálu cca o 1V vyšší, než je kladné nap tí na katodách elektronek E1 a E3. Rozdíl t chto hodnot totiž p edstavuje klidové p edp tí t chto elektronek, kdy je jejich zesílení nejv tší.

Nyní p ivedeme na ídicí m ížku t etí elektronky mezifekven ní kmito et a doladíme nejprve sekundár druhého mezifrekven ního transformátoru trimrem T9 a pak jeho primár trimrem T8 (viz obr. 3). M li bychom vysta it se signálem ádov 10mV.

Potom zkontrolujeme anodové nap tí sm šovací elektronky E2, m íme je však voltmetrem s malým odporem (1 k na volt o tomto problému podrobn ji v SN . 8, pasáž o oživování oscilátoru). Pracuje-li oscilátor, nam íme na jeho první m ížce nap tí -20 až - 50V (m eno p ístrojem o vlastní spot eb 50 A). Nyní p ivedeme mezifrekven ní kmito et na anodu této elektronky a doladíme nejd íve sekundár prvního mezifrekven ního transformátoru trimrem T7 a opravíme polohu T8 a T9. Primár 1. MF transformátoru má velmi plochou rezonan ní k ivku, takže na dola ování trimrem T6 prakticky nereaguje. Úpln p esné slad ní bychom museli provést pomocí osciloskopu a rozmítaného generátoru, ale to není pro dobrou funkci nezbytné. Jestliže je vinutí primáru 1. MFT v po ádku a také kondenzátor C7 má p edepsanou kapacitu (ve schématu autora je údaj 6k8, jiné zdroje uvád jí 5k5 - pozn.red.), nebude mít rozlad ní tohoto obvodu vliv na innost p ijíma e. Signál