Lynx Grunex Gamer 2015 W10 HOME, Grunex Gamer 2016, Grunex ProGamer 2016, Grunex ExtremeGamer 2016, Grunex UltraGamer 2016 User Manual
...
První kroky s počítačem LYNX
Umístění počítačové sestavy
Abyste mohli s počítačem dlouhodobě pracovat bez únavy hlavy, páteře nebo kloubů , je
nutno umístit jej a uspořádat s rozvahou, a třeba i přizpůsobit tomuto umístění vybavení
nábytkem. Podstatné je umístění klávesnice s myší a dále monitoru; kde je vlastní krabice, je
celkem jedno, a nejlépe je jí pod stolem, protože ventilátor vydává hluk a způsobuje jemné
chvění, nehledě na zahřívání počítače.
Monitor by měl být umístěn tak, abyste při běžném sezení (opřeni o opěradlo židle nebo
křesla) a pohledu přímo před sebe hleděli přímo do obrazovky. Zobrazovací část monitoru je
zhruba tak velká jako lidská hlava a měla by být přesně proti ní. Cokoli jiného znepříjemňuje
dlouhodobou práci s počítačem a unavuje zejména krční páteř - jak dlouhodobé zaklonění
nahoru, tak i dolů. Vzdálenost monitoru závisí na jeho velikosti; dnes nejběžnější
patnáctipalcový (15") monitor by měl být od očí vzdálen asi 50 cm, větší monitory mohou
být umístěny dále. Tato pravidla ale nejsou striktní, protože závisí i na vašem zraku - zvolte
takovou vzdálenost, která je pro vás příjemná pro dlouhodobé sledování. V žádném případě
se neřiďte příkladem televize, který velí umísťovat obrazovku mnohem dál - nemusíte mít
strach z poškození zraku, pokud bude monitor blízko očím.
Důležité je i umístění monitoru vzhledem ke světelným zdrojům. Při práci s počítačem je
obecně nejlepší tmavší místnost - až taková, která je pod hranicí českých hygienických
(světlených) norem, které díky své zaostalosti zatím s počítačovými pracovišti příliš
nepočítají. Přímo na obrazovku by nemělo dopadat žádné světlo, ani sluneční, ani umělé neškodí jí to sice vůbec, ale velice se snižuje kontrast až k nesledovatelnosti. Ideální
pracoviště, kde využíváte počítač na maximum, je potemnělé, bez centrálního osvětlení a
spíše s menší lampičkou u stolu, ve dne s rozptýleným přirozeným světlem nevelké intenzity.
V minulých dobách se často vyskytovaly a prodávaly filtry na obrazovku. Nyní se s nimi
příliš nesetkáme, protože moderní obrazovky jsou dostatečně kvalitní (s dostatečně ostrým
obrazem) a nízkým vyzařováním - filtr je tedy zbytečný a pouze zachytává prach.
Klávesnice logicky spočívá na stole; důležité je její umístění vzhledem k pozici těla (ramen).
Za nejlepší se považuje, když při práci (tj. s prsty položenými na klávesnici) visí paže po
loket v linii s tělem a dolní část od lokte k zápěstí je vodorovná. Dále by nemělo být ohnuté
zápěstí, mělo by tedy pokračovat v linii od lokte - vše, včetně umístění monitoru, ukazuje
obrázek č. 3. Tento způsob nejméně zatěžuje ruce - pokud je máte na klávesnici několik
hodin denně, je to podstatné pro vaše pohodlí, a dokonce důležité pro vaše zdraví. Pokud
budou ruce v jiné pozici, rychle se unaví; největší problémy však nastávají v zápěstí, které,
když je ruka nucena být ohnutá směrem nahoru, se může přihlásit až se silnými křečemi (literatura dokonce uvádí trvalé následky, ale to je zřejmě přehnané). Proto může být částečným
řešením pořízení podložky pro zápěstí, která leží jako poduška před klávesnicí; je to ale
předmět na stole navíc. Klávesnice má dále v zadní části výklopné nožičky, které dále zvyšují
náklon - pokud sedíte pohodlně zakloněni, může být výhodné je vyklopit, jinak to jen zvyšuje
námahu v zápěstí.
Parametry umístění klávesnice jsou natolik důležité, že je vhodné kvůli tomu pořídit nebo
nastavit kancelářský nábytek, v tomto případě tedy stůl i křeslo. Zásadně byste neměli sedět
za počítačem v předkloněné, křečovité pozici - práce za počítačem znamená takřka nehybnou
pozici (což je rozdíl od běžné kancelářské práce s papíry, telefonem, při jednání atd., kdy
můžete pozici neustále měnit), ve které nemáte příliš možností si ulevit. Proto byste měli uspořádat své pracoviště
tak, abyste mohli pracovat s klávesnicí a sledovat monitor v
uvolněném posedu, ve kterém vydržíte řadu hodin.
Současně s umístěním klávesnice koncipujte i umístění
myši. Její přirozená pozice je vpravo od klávesnice tak, aby
ruka posunující se od klávesnice k myši a zpět vykonala
pouze krátký pohyb do strany, nikoli současně dopředu
nebo dozadu. Nejčastější chybou bývá umístění myši kamsi
dopředu, málem až za monitor, takže s myší uživatel pracuje takřka s nataženou rukou. To je nepraktické a za pár
minut vás bude bolet celá paže. Při práci s myší leží na myši
dlaň, ale protože je paže mírně natažená, neleží na ní celá
její váha, takže lze i mírným tlakem s myší pohybovat. Prsty jsou umístěny tak, aby ve zcela
uvolněné pozici ležel ukazováček na levém tlačítku myši a prostředníček (někdo používá
prsteníček, to je věc zvyku) na tlačítku pravém. Má-li myš tři tlačítka (nebo dvě tlačítka a
kolečko uprostřed), pak je umístění těchto tří prstů jednoznačné vždy.
Co leváci? Nabízejí se jim obě možnosti - přeučit se na praváckou myš, nebo si ji dát vlevo
vedle počítače a ve Windows nastavit přehození levého a pravého tlačítka (to se naučíme
dále), nebo koneckonců ani tlačítka nepřehazovat – vše je věc zvyku a cviku.
Začneme béžovou krabicí
Při popisu počítače začneme hlavní jednotkou počítače proto, že to má smysl z hlediska
sestavování, montáže počítače - právě k této krabici se připojují ostatní prvky, ne naopak.
Dokonce se často právě tato krabice označuje jako počítač s tím, že klávesnice, myš i monitor
se označují jako periferie. My ale budeme za sestavu počítače považovat a označovat
všechny tyto čtyři prvky, protože kdyby vám jen jediný při práci ve Windows chyběl, moc
byste toho neudělali.
Je důležité vědět, že zatímco myš, klávesnice a monitor jsou hotové, „nedělitelné" prvky, je
krabice počítače vlastně sestavenou skládačkou. Pokud byste ji rozložili (zatím to nedělejte!),
viděli byste, že obsahuje vlastně jakési montážní pozice - volná místa, na která se dají
přišroubovat různé další prvky. A abychom pokročili i v počítačové terminologii, uvedeme si,
že těmto místům se říká sloty (tento termín už pronikl do češtiny, nemá žádný zaužívaný
ekvivalent).
Proč tomu tak je? Hlavní příčinou je až úděsně rychlý pokrok ve výpočetní technice. Nároky
programů i uživatelů, a na druhé straně i technický pokrok stoupají tak rychle, že se dokonce
uvádí pravidlo, že většina stavebních dílů počítače za jediný rok buď zdvojnásobí svou
výkonnost za stejnou cenu nebo jejich cena klesne na polovinu při zachování parametru (u
těch nejprogresivněji se vyvíjejících prvků občas dokonce platí obojí). Protože nikdo nechce
kupovat každý rok nový počítač, vyvinula se pravé architektura jakési stavebnice, při které je
možné plynule vyměňovat různé prvky za mezitím se oblevivší prvky nové, výkonnější a
levnější. Druhou příčinou je i růst nároků uživatele - ten postupem času objevuje nové oblasti
výpočetní techniky, jako třeba multimédia {= obraz-1-zvuk+video) nebo vůbec špičkovou
grafiku, a chce, aby je i jeho počítač zvládal, i když s tím původně nepočítal. Proto platí, že
prakticky vše v počítači lze průběhem času měnit za výkonnější; neznamená to ale, že tyto
postupy jsou dvakrát výhodné, protože staré prvky, které vám zůstanou, už mají minimální
cenu, a pokud tyto zásahy svěříte odborníkům, něco to vždy stojí.
Pojďme se ale na krabici počítače podívat zvnějšku (viz obrázek č. 4, který ji ukazuje zepředu). Přední strana je ta, kterou je obrácena k uživateli, a už podle skromného vzhledu
můžeme souhlasit s tím, že ji příliš nebudeme potřebovat. Obsahuje následující prvky:
1. Tlačítko pro zapnutí (a někdy i vypnutí) počítače. Je to vlastně sítový spínač, kterým
počítač připojíte do elektrické sítě (u notebooků pak k bateriím). Většina nových
počítačů (jejich krabice je označena ATX) se vypne sama při ukončení práce
operačního systému (podívejte se na začátek čtvrté kapitoly). Je to jako bychom vypnuli televizi dálkovým ovládáním. Starší počítače (jejich krabice je označena AT) se
samy nevypnou. Jakmile však je počítač k vypnutí připraven, napíše nám to na
obrazovku a my ho sítovým vypínačem „ručně" vypneme. Tedy nic zvláštního - je ale
velice důležité vědět, že počítač by se neměl vypnout dříve, než je na to připraven (o
tom se dozvíte dále). Znamená to, že pokud budete vypínat počítač v libovolnou
chvíli, třeba i od rozdělané práce, se kterou už nemáte chuť se v dané chvíli dál
potýkat, můžete poškodit data a programy. Vypínejte tedy počítač spínačem až poté,
když „vypnete" všechny jeho programy a jakmile vás k tomu počítač sám vyzve
nápisem!
2. Dvířka mechaniky diskety. Jedná se o šachtu, do které se zasunuje disketa, která
slouží jako dočasná úschovna dat pro jejich přenesení na jiný počítač.
3. Dvířka mechaniky CD-ROM. Opět se jedná o šachtu, která vysouvá podnos, na nějž
umísťujete disk CD-ROM.
4. Tlačítko Reset (někdy též označené jako Boot nebo Restart), kterým se provede
restart počítače podobný tomu, jako kdybyste jej zapnuli a vypnuli sítovým
vypínačem. I toto tlačítko je vlastně havarijní -jeho použití je nutné jen v případě, kdy
nastane v činnosti počítače chyba, která nedovolí běžné pokračování chodu programů,
a dokonce ani řádný, předepsaný postup vypnutí a zapnutí.
Kromě těchto prvků se mohou ještě vyskytnout na předním panelu šachty pro další diskové
jednotky (výměnné), například se často setkáváme s fialovou jednotkou disku ZIP. Světýlka
(přesněji svítící diody) na předním panelu pak signalizují zapnutý počítač a práci s diskem.
Při běžné práci jim nemusíme věnovat pozornost.
Zadní část počítače
Zadní stěna počítače je určena výlučně pro připojování dalších zařízení, ať už spadajících do
základní výbavy počítače (monitor, klávesnice, myš, připojení do sítě), nebo se jedná o
typické periferie, jako je tiskárna. Platí, že zadní stěna se sestavuje jednou provždy; jakmile
zapojíte všechna zařízení, už byste neměli se zadní částí vůbec manipulovat. Platí
samozřejmě, že veškeré zapojování a odpojování jednotlivých zařízení se provádí, když je
počítač vypnutý. Obrázek č. 5 ukazuje zadní stěnu počítače; ta samozřejmě vypadá u každého
stroje mírně jinak, ale rozdíly jsou většinou jen v uspořádání jednotlivých prvků. Jednotlivé
zásuvky si probereme:
• místo pro připojení sítové šňůry: má typický tvar tříkolíkové zásuvky, připojujeme do
něj šňůru, která je vždy součástí dodávky počítače. Zejména zde musíme dbát zásadně
na to, abychom nepřipojovali šňůru do zapnutého počítače;
• místo pro připojení napájení monitoru. Rovněž tříkolíkový prvek, ale tentokrát míří
kolíky dovnitř (pamatujme: kolíky trčí ven tam, kde v rozpojeném stavu není proud).
Slouží pro napájení monitoru, a to rovněž sítovým napětím (220 V). Tato zásuvka
bývá přítomna vždy, ale ne vždy se využívá: některé monitory mají šňůru, kterou
připojujeme do sítové zásuvky. Monitor tedy potřebuje ke své práci dvě šňůry: jednu,
která nese obrazovkový signál (vždy mezi počítačem a monitorem) a druhou pro
síťové napájení, která může brát proud buď z počítače, nebo přímo ze sítě;
• zásuvka pro připojení klávesnice. Kulatá zásuvka, do které se připojuje klávesnice;
• zásuvka pro připojení myši. Může se jednat buď o plochou nebo i o menší kulatou
zásuvku, do které se zasunuje konektor (koncovka kabelu) pro myš;
Poznámka: zde se setkáváme se dvěma standardy. První připojuje klávesnici do větší
kruhové zásuvky, myš se pak připojuje do ploché zásuvky, která má obvykle nápis „COM1".
Druhý standard, který je sice modernější, ale stále není všeobecně rozšířený, používá pro
klávesnici i pro myš dvě stejné malé kruhové zásuvky, které ovšem bývají označeny štítkem
„Keyboard" pro klávesnici a „Mouse" pro myš.
Dva nové pojmy. Ploché zásuvky se dvěma řadami kolíků na zadní stěně počítačů se nazývají
porty (brány). Skutečně, jedná se o univerzálně využitelné vstupně/výstupní datové brány, ze
kterých je počítač schopen data přijímat a na která je schopen i data posílat. Zásuvka
označená COM l se tedy správně nazývá port COM l, též sériový komunikační port č. l (často
se vyskytuje ve dvou variantách - malý 9pinový, nebo velký 25pinový konektor, viz obr. č.
5). Výše popsané malé kruhové zásuvky se pak nazývají PS/2.
• zásuvka pro připojení kabelu, který přenáší do monitoru signál. Jedná se opět o plo-
chou zdířku, která propojuje monitor s počítačem; šňůra je také vždy součástí dodávky počítače;
• zásuvka pro připojení tiskárny, která je svým vzhledem odlišná od ostatních a nazývá
se port LPT1. Lze do ní připojit i jiné zařízení, které je takto zkonstruováno, ale
tiskárna je zdaleka nejčastější;
• zásuvka pro zvukový výstup, jednak přímo do reproduktorů, jednak k zesilovači. Tato
zásuvka je přítomna jen tehdy, když je v počítači zvuková karta; přesněji řečeno, je
umístěna přímo na této zvukové kartě a nalézá se obvykle nikoli přímo na hlavní
zadní stěně, ale na světlém „plíšku", což je zadní část zmíněné zvukové karty.
Jak zapojovat a nesplést se
Začátečníkům - ale nejen jim - dělá často dost problémů vyznat se v jednotlivých zásuvkách a
zdířkách. Proto několik pokynů:
• Je úplně jedno, v jakém pořadí co zapojujete, pokud to ovšem činíte při vypnutém
počítači. Logické je postupovat zdola nahoru u počítačů umístěných na stojato,
nebo z jedné strany na druhou u počítačů umístěných na ležato.
• Prakticky všechny zástrčky jsou vytvořeny tak, aby nemohlo dojít k záměně. Tj.
zásuvka pro každý účel má jiný tvar, jiný počet kolíků (tzv. pinů), je typu „samec"
nebo „samice" atd. S výjimkou záměny dvou zásuvek typu PS/2 (klávesnice a
myš), které jsou stejné, ale bývají vždy popsané, byste se tedy neměli splést.
• Přesto krátký návod k rozpoznání jednotlivých zásuvek:
a) sítová zásuvka je velká trojhranná (obvykle černá) zásuvka a obsahuje
kolíky (je to vlastně zástrčka, ovšem zasunutá a pevně umístěná do těla
počítače);
b) zásuvka pro napájení monitoru má stejný tvar, ale místo kolíků obsahuje
zdířky;
c) zásuvka pro přenos signálu do monitoru je „samec", obsahuje hroty. Tím
se liší od všech ostatních podobných zásuvek nebo zástrček;
d) větší kruhová zástrčka pro klávesnici je rovněž „samicí" a je
nezaměnitelná. Když zastrkujete klávesnici do počítače, podívejte se vždy
na zástrčku a natočte ji tak, aby byl nápis „top" se šipkou nahoře;
nepokoušejte se ji zastrčit nazdařbůh a kroutit s ní, než zapadne. Kdybyste
toto provedli mnohokrát po sobě, zničili byste část počítače, jejíž výměna
není levná a je montážně poněkud nepříjemná. Totéž platí i pro malé
kruhové zásuvky typu PS/2, které se nyní používají skoro výhradně.
e) zásuvky typu „COM" pro myši bývají obvykle dvě, jsou stejné a jsou
označeny COM1 a COM2. Zasunujte myš vždy nejdříve co zásuvky
COM1; pokud by nefungovala, můžete vyzkoušet COM2 - ale implicitní
nastavení Windows se snaží „číst" myš právě ze zásuvky COM1. Zásuvky
typu COM jsou také „samčí,,; zasunutí je také možné jen jediným směrem
(obráceně to není možné) a jde vždy lehce; pokud se zásuvka brání a vy na
to jdete silou, máte s největší pravděpodobností zásuvku obrácenou o 180
stupňů.
• Ploché zásuvky (pro myš, monitor, tiskárnu atd.) mají po stranách místa pro při-
šroubování (vnitřní závity); součástí konektorů pak bývá příslušný šroubek.
Přišroubovávat konektory má smysl jen tehdy, když při provozu vypadávají když například s krabicí počítače často manipulujete, když je umístěna na
pojízdném stolku atd. V jiných případech to nedoporučuji, protože je lepší, když
konektor drží v zásuvce jen třením kolíků o zdířky a okraje konektoru o šachtičku
- občas se stane, že za něj náhodou silou zatáhnete a při přišroubování by mohlo
dojít k poškození celého bloku portu, který je dost křehký a citlivý.
Notebook má některé své zvláštnosti
Pokud máte místo stolního počítače notebook, musíte počítat s některými odlišnostmi.
Postupně je zmíníme:
1. Notebook především nemá myš. Mívá v prostoru dolní části klávesnice, někde mezi
vašimi palci, když umístíte ruce na klávesnici, jedno ze tří zařízení, které myš zcela
nahrazuje - i když, práce se skutečnou počítačovou myší je vždy pohodlnější. Některé
notebooky mají jedno z těchto zařízení, nazvané trackball, připojitelné zprava nebo
zleva ke klávesnici (zleva pro leváky), nebo mají výjimečně dokonce cosi jako visící
myš, kterou lze vysunout rovněž z pravého boku notebooku nad klávesnicí.
2. Protože specialitou notebooku je provoz na baterie, bývá (opět velice různě a s růz-
Loading...