Telefunken Gala-Koncert Schematic

Telefunken GALA KONCERT

(Přelouč, 1936-37)

Zpracoval: Ing. Miroslav Beran

Skříň: Dřevěná dýhovaná, leštěná, hnědá,
v průčelí před reproduktorem svislé tmavé
dřevěné ozdobné lišty. Rozměr skříně. 475 x 300
x x220 mm. Zadní stěna černá tvrzená lepenka se
stříbřitým potiskem. Odnímatelná část dna skříně
je z tmavohnědé mořené překližky. Brokát
žinilkový, velmi světle okrový, až béžový.

Ovládací prvky: Levý knoflík = hlasitost,
prostřední = zpětná vazba, pravý = ladění. Na
pravém boku je knoflík vlnového přepínače
spřaženého se síťovým vypínačem. Vzadu vlevo
uprostřed knoflík odlaďovače, dole páčky
odbručovače, vlevo dole páčka tónové clony.

Zapojení: Dvouobvodová přímozesilující
čtyřlampovka se třemi vlnovými rozsahy (KV,

SV, DV) a zpětnou vazbou pro provoz ze
střídavé sítě.

Rozhlasový přijímač Gala Koncert je

druhým přijímačem z tzv. „koncertní řady“
sezóny 1935 – 36. Prvním je Trio Koncert, viz
SN č. 1, třetím pak Grand Koncert. Přijímač se
vyznačuje velmi vkusně řešenou skříní a jeho
výkon je plně postačující pro příjem silných
vysílačů i na síťovou anténu. Příjem na krátkých
vlnách je ovšem dosti špatný, což je bohužel
dáno vlastním zapojením přístroje. Přednes
dobře seřízeného přístroje je velice lahodný a i
po letech nutno říci, že dobové reklamy, které
propagovaly tento přístroj sloganem „plný tón“,
skutečně nelhaly.

Vstupní signál z antény jde přes

odlaďovač do vstupních cívek L2 a L3.
Induktivní vazbou je přenášen na řídicí mřížku
první elektronky k vysokofrekvenčnímu zesílení.
Vstupní (anténní) cívky mají velmi malý počet
závitů, jsou laděny podstatně výše, než jsou
přijímané kmitočty, což sice vyhovuje pro rozsah
KV, ale pro konec SV toto řešení již výhodné
není. VF zesílení (a tím také hlasitost
reprodukce) je řízeno změnou předpětí první
elektronky AF7 potenciometrem P1 v její
katodě. Anodové napětí pro první elektronku je
přiváděno přes vazební cívky L6 a L7, do
kterých se zároveň dostává zesílené VF napětí.
Induktivní vazbou se pak převádí do cívek L8 a
L9 druhého laděného obvodu.

Druhý stupeň je vlastně prostý audion

s induktivně kapacitní vazbou. Krátkovlnná
cívka je pouze v tomto druhém stupni, signál
z antény přiváděn přes malý kondenzátor C1 (8
pF) přímo na laděnou indukčnost L10, což
ovšem není nejlepší řešení. Zpětnovazební cívka
L11 je horním koncem připojena přímo na anodu
druhé elektronky (AF3), druhým koncem ke
zpětnovazebnímu ladicímu kondenzátoru CZ.
Jeho druhý pól je připojen ke zpětnovazebním
cívkám středních a dlouhých vln (L12 a L13),
avšak při příjmu krátkých vln je kontaktem „d“
vlnového přepínače uzemněn. Zatěžovací
anodový odpor druhé elektronky je poměrně
malý, pouze 40k (R3 a R4), proto také zesílení
této elektronky je malé, avšak přispívá to ke
stabilitě celého stupně. Zejména tím bylo
dosaženo rovnoměrného nasazování zpětné
vazby, což velmi usnadnilo ladění přijímače.
Následující NF zesilovač je
dvoustupňový, osazený triodou AC2 ve funkci
předzesilovače a koncovou přímožhavenou
pentodou AL1. Zapojení je velmi prosté, zcela
běžného provedení. Předpětí pro koncovou
elektronku je získáváno na katodovém odporu
R13.

Síťový zdroj je též běžného provedení.

Usměrnění anodového proudu je pouze
jednocestné, avšak na úrovni zbytkového brumu
se to nepříznivě neprojevuje. Ačkoliv také
filtrační elektrolytické kondenzátory mají také
poměrně malou kapacitu, filtrační účinek ve
spojení s budicí cívkou reproduktoru je zcela
vyhovující.

Renovace: Po vyjmutí šasi ze skříně a jeho
vyčištění věnujeme pozornost nejprve ladicímu

převodu a stupnici s ukazatelem. Ty bývají
zpravidla značně znečištěny, protože nejsou
zvenčí nijak chráněny. Po demontáži stupnicové
tabule ji můžeme bez obav umýt ve vlažné
mýdlové vodě. Pokud jsou názvy vysílačů na
tabulce částečně sedřena, pokusíme se je
domalovat nebo tabulku nahradíme jinou
v lepším stavu. Stupnice z přijímače Grand
Koncert je sice rozměrově stejná, provedením
velmi podobná, ale obsahuje více názvů
vysílačů. (Ukazatel je k běžci přinýtován,
snažíme se ho vyčistit bez demontáže. Pouze
pokud by byla plocha ukazatele hodně
poškozená – popraskaná apod. – odbrousíme
opatrně nýtky a nahradíme jej nový proužkem
plexiskla, v nouzi i upraveným proužkem
z průhledného pravítka odpovídající tloušťky.
Pozn. red.)

Potom prověříme (bez elektronek) síťový
transformátor – anodové napětí bez zatížení je
cca 420V. Také prověříme filtrační
elektrolytické kondenzátory – původní bývají
ještě dnes kupodivu provozuschopné – pokud
zjistíme závadu, nahradíme je dobrými nebo je
rekonstruujeme. Poté zasuneme usměrňovací
elektronku, připojíme budicí vinutí reproduktoru
(nebo prozatím místo něj odpor 2500Ω) a
přístroj krátce zapneme. Napětí na obou
filtračních elektrolytických kondenzátorech by
mělo zakrátko dosáhnout cca 450V.

V koncovém stupni bývá zpravidla bez
kapacity katodový kondenzátor C14. Buď jej
rekonstruujeme, nebo vyměníme. Připojíme
výstupní transformátor, zasuneme koncovou
elektronku a zkontrolujeme činnost výstupního
transformátoru. Anodový proud by měl činit 30
až 35 mA. Nyní se také přesvědčíme o řádné
funkci odbručovače (P2) a tónové clony (spínač
V1 mezi body 31 a 35). Předzesilovací stupeň
nemívá vážnějších závad, takže po zasunutí
elektronky AC2 můžeme očekávat, že pracuje
bezchybně. Je však nezbytné prověřit vazební
kondenzátor C13.

Audionový stupeň mívá častější
poruchy. Především překontrolujeme všechny
napájecí a pracovní odpory (R3÷R6) a blokovací
kondenzátory C7 a C8, které bývají často
probité. Po odstranění případných závad
zasuneme elektronku AF7 a přesvědčíme se, zda
řádně zesiluje. Teprve potom připojíme do bodu
12 (na péro přepínače „c“) kus drátu a snažíme
se zachytit místní stanici, což se nám obvykle
podaří. Současně prověříme činnost zpětné

vazby. Optimální je ovšem pracovat v tomto
stádiu oživování s použitím pomocného vysílače
a dolaďovacími prvky dosáhnout souhlasu se
stupnicí. Pokud je závada v cívkové soupravě,
provedeme její důkladnou revizi podle obr. 2 a
tabulky 1. Slaďování musíme provádět
s nasazeným stínicím krytem cívek, který
poněkud posunuje ladění.

První, VF stupeň, nemívá časté a záludné

poruchy. Pokud jsou napájecí obvody v pořádku
a stejně tak i potenciometr P1, můžeme zasunout
elektronku AF3, připojit anténu a prověřit
řádnou funkci VF stupně. Citlivost by se měla
zvýšit cca 10x. Závady v cívkách se běžně
nevyskytují, protože cívky jsou chráněny
krytem. Horší to však bývá s přepínačovými
pružnými kontakty „a“ a „b“. Jsou-li zlomeny,
pokusíme se je připevnit pájením nebo nahradit
novými. To se však obvykle neobejde bez
demontáže vstupní cívkové soupravy. Postup
je následující:

1) Odšroubujeme bočnici vlnového

přepínače, nesoucí síťový vypínač a
opatrně vysuneme přepínací hřídel
s vačkami. Odpojíme přívod k bodu 3
(C1, 8 pF);

2) Odpájíme přívod v čepičce E1,

odšroubujeme dva šroubky, držící kryt a
kryt sejmeme;

3) Odpojíme přívody k L1 a CL1,

odšroubujeme připevňovací šroubky
držící cívkovou soupravu, narovnáme
příchytku a celou soupravu vyjmeme.

Po opravě provedeme zpětnou montáž. Největší
problém však nás čeká při provlékání původního
pružného ocelového přívodu přes izolovanou
trubičku stínění k čepičce E1. Pokud nemáme
úspěch, doporučuji přívod odpájet a nahradit
holým dlouhým drátem, který nejprve snadno
ohebným stíněním provlékneme. Po přiložení
krytu přečnívající část vodiče zkrátíme a
připájíme k čepičce.

Nezapomeneme vstupní obvody řádně

sladit. Jsou dosti ostře laděny, takže i menší
rozladění má značný vliv na celkovou citlivost
přijímače. Také se přesvědčíme o řádné funkci
odlaďovače – je umístěn na pertinaxové desce
nad síťovým transformátorem.