Telefunken 340-W Schematic

SN č. 5/1988

Telefunken 340W (Přelouč, 1931/32)

Zpracoval: Ing. Miroslav Beran

Skříň: Bakelitová, černohnědá, rozměry 390 x
240 x 180 mm, zadní stěna z ocelového plechu,
černě lakovaná, s rozsáhlým stříbrným potiskem.

Ovládací prvky: Levý knoflík (s číslicemi 1-3-

5) = vazba s anténou, pravý (s číslicemi 0-2-4-6­8-10) = zpětná vazba, střední = ladění. Střední
horní a střední dolní páčka = dolaďování. Páčka
na pravém boku = vlnový přepínač.

Zapojení: Přijímač Telefunken 340W je
čtyřlampovka s přímým zesílením, třemi

laděnými okruhy a dvěma vlnovými rozsahy (SV
a DV) bez vestavěného reproduktoru. Signál
z antény jde přes ladicí kondenzátor CLA na
vstupní pásmový filtr. Ladicí kondenzátor
v anténě působí jako kondenzátor zkracovací,
čímž je zajištěno rovnoměrnější rozložení
citlivosti po celém vlnovém rozsahu. Cívky L3 a
L4 jsou odklopné, řídí se jimi vazba s anténou
(selektivita). Spolu s cívkami L5 a L6, které se
k nim připojují do série, tvoří ladicí indukčnost
prvního vysokofrekvenčního stupně,
osazeného dvoumřížkovou lampou RENS1204.
Anténní cívky L1 a L2 jsou prvním laděným
obvodem vstupního VF filtru.

Vazba prvního VF stupně na
druhý, audionový, je realizována VF tlumivkou
L7. Cívka L8 je zpětnovazební, společná pro oba
vlnové rozsahy. Cívky L9 a L10 spolu s ladicím
kondenzátorem CL3 tvoří ladicí obvod druhého
stupně. Vlnovým přepínačem je současně
ovládáno zapínání přístroje (v první poloze
vypnuto) a také připojení gramofonové přenosky

stupeň

(ve čtvrté poloze). Druhý stupeň je osazen
triodou REN904.

Třetí stupeň, opět osazený triodou

REN904, je prostý NF předzesilovač, odporově
vázaný na předchozí stupeň. Čtvrtý, koncový
stupeň, je možno osadit buď triodou RE134,
nebo koncovou tetrodou RES164d pro větší
výstupní výkon. Obě tyto lampy jsou
přímožhavené. Jelikož však střed žhavicího
vinutí síťového transformátoru je vyveden a
uzemněn, není třeba odbručovače.

Napájecí zdroj je velmi prostý. Jednocestný
anodový usměrňovač, osazený lampou RGN354,
dodává dostatečně vyfiltrovaný proud pro celý
přijímač. První filtrační kondenzátor C18 (6μF)
není svým záporným pólem ukostřen přímo, ale
přes odpor R17, na kterém se tak získává
potřebné předpětí pro koncovou elektronku.
(Předpětí ostatních lamp je získáváno na
samostatných katodových odporech R1, R7 a
R12). Anoda a druhá mřížka první lampy je
napájena z filtru R4/C5, anody druhé a třetí
lampy jsou napájeny ještě z dodatečného filtru
R19/C17.

Přijímač se připojuje na střídavou síť o

napětí dle nastavení voliče síťového napětí.

Rozhlasový přijímač T 340W (a typy
odvozené) byl poprvé opatřen velmi vtipně
řešenou kruhovou číselnou škálou, na kterou je
možno po sejmutí krytu nasadit drobné štítky
s názvy stanic. To umožňuje i dnes sesouhlasení
stupnice s nynějším rozložením vysílačů.

Ještě poznámka pro majitele knih
„Empfängerschaltungen“: V díle IX., str. 233
(vydání 1955) je pod označením T 340W schéma
přístroje, který byl vyráběn v Německu, avšak
dosti podstatně se odlišuje od přijímače,
vyráběného u nás. Náš výrobek (Telefunken
Přelouč) se zapojením nejvíce podobá přístroji T
341W uvedeného v tomto díle v následujícím
SN6, avšak kromě koncového stupně a
napájecího zdroje. Přeloučská továrna měla
v rámci licenčních podmínek dosti prostoru pro
vlastní vývojovou činnost, takže jejich výrobky
se mnohdy dosti odlišovaly od původních
konstrukcí mateřské firmy Telefunken.

Renovace: Vyjmeme přístroj ze skříně.
Vyjmeme všechny elektronky. Potom přístroj
připojíme k síti (pozor na nastavení voliče
síťového napětí) a páčkou vlnového přepínače
zapneme. Osvětlovací žárovička by se měla

rozsvítit, odběr ze sítě by neměl překročit cca
2W. Pokud do transformátoru nejde proud,
překontrolujeme funkci síťového vypínače,
voliče napětí a tepelné kontaktní pojistky
umístěné na trafu. Také by mohl být ulomen
přívod k primáru trafa, popřípadě přerušené
primární vinutí. Má-li trafo přerušené primární
vinutí, je nutno trafo vyměnit nebo převinout.
Jestliže naopak je odběr proudu ze sítě
nepřípustně vysoký, může to být způsobeno
zkratem v objímce žárovičky nebo probitým
dekuplačním kondenzátorem C17. Zkusíme
tedy odpojit přívod k trafu v bodě 11 nebo 12 na
skupinovém krabicovém kondenzátoru. Rovněž
překontrolujeme správné nastavení voliče
síťového napětí. Jinak by byla chyba
v samotném trafu, které bychom pak museli též
vyměnit nebo převinout.

Jestliže je nyní vše v pořádku, odpojíme
všechny přívody a též všechny odpory od
krabicového skupinového kondenzátoru a u
všech kondenzátorů v krabici prověříme
kapacitu, napětí, příčný proud a svod. Je-li vše
v toleranci, připájíme zpět všechny přívody
včetně odporů, které jsme předtím rovněž
přeměřili. Jestliže kondenzátory nevyhovují (což
bývá v naprosté většině případů), celou krabici
rozebereme a původní svitky nahradíme
novými kondenzátory. Přitom se snažíme
dodržet původní hodnoty – příliš je
nezvyšujeme, jinak by se změnily napěťové
poměry v celém přístroji. Pozor též na krabicový
kondenzátor C19, tento je nezbytné také předem
prověřit. V přijímači je ještě jeden krabicový
kondenzátor, a sice C11, umístěný na šasi. Jeho
stav však není kritický, neboť pouze blokuje
katodový odpor R12.

Nyní zasuneme usměrňovací elektronku
a přístroj krátce zapneme. Na kondenzátorech
C18 (bod 12) a C20 (bod 8) by mělo být ss
napětí přes 400V. Také v bodech 1 a 6 by mělo
být napětí, pokud jsou odpory R4 a R19 dobré.

Dále provedeme revizi součástek
koncového stupně. Především prověříme
vazební kondenzátor C13. Jestliže v přijímači
máme kondenzátor původní, bude
pravděpodobně dobrý. Vůbec všechny zde
použité slídové kondenzátory Telefunken, typ
CDE 603, bývají i po tolika letech v dobrém
stavu. Důležité jsou i odpory R14 (1M) a R18
(M1), kterými je přiváděno předpětí pro řídicí
mřížku. Také zkontrolujeme odpor R15 (80kΩ),
kterým je přiváděn proud pro stínicí mřížku.

Potom zasuneme elektronku RE134, připojíme
vysokoohmový reproduktor (nebo nízkoohmový
dynamik přes výstupní transformátor) a přístroj
zapneme. Zkontrolujeme anodový proud
koncové elektronky a dotekem prstu na řídicí
mřížku se přesvědčíme, zda elektronka pracuje.
Měla by zareagovat slabým bručením. Pokud by
byl anodový proud příliš vysoký, přeměříme
předpětí v bodě 3. Řídíme se podle údajů ve
schématu na obr. 1 a v zapojovacím plánku na
obr. 2. Příliš malý anodový proud by
nasvědčoval tomu, že použitá elektronka má
nedostatečnou emisi – je příliš slabá. Vyměníme-
li elektronku RE134 za RES164d, měl by být
výkon koncového stupně (přednes) lepší. Pozor
však: Kdybychom chtěli použít elektronku
RES164 bez postranního šroubku (RES164d má
na válcové ploše patice postranní kontaktní
šroubek přívodu stínicí mřížky), musíme použít
redukčního mezisoklu s postranním šroubkem.
Elektronka RES164 má naopak stínicí mřížku
vyvedenu na středovou nožičku, ale tento
kontakt je v soklu přijímače ukostřen. Elektronka
RES134 by takto sice pracovala, ale
s nadměrným zkreslením.

Kontrola předzesilovacího NF stupně

(REN904) je opět velmi jednoduchá. Především
přeměříme odpor R11 (1M5, svod řídicí mřížky),
který bývá dosti často přerušen (vůbec
vysokoohmové odpory bývají v těchto přístrojích
dosti často vadné). Velmi důležité jsou i
katodový odpor R12 (5kΩ) a R13 (M4, přívod
anody). Elektronka REN904 tohoto stupně je
umístěna na bakelitovém nástavci na šasi, ale
přístup k součástkám tohoto obvodu je dosti
dobrý, až na odpor R11. Při jeho výměně je
nutno odpojit kondenzátory C12 a hlavně C9,
jinak bychom se k němu nedostali.
V zapojovacím plánku na obr. 2 je tento stupeň
kreslen v průhledu přes šasi. Po zasunutí
elektronky a zapnutí přístroje (vyčkáme až se
nepřímožhavená katoda REN904 nažhaví)
přeměříme anodové napětí a funkci elektronky
přezkoušíme přiložením prstu na kontakt řídicí
mřížky. Bručení by mělo být silnější, než
v případě předešlém. Údaje anodových napětí ve
schématu jsou jen rámcová a mohou se lišit až o
15% uvedených hodnot oběma směry. Ve velké
míře závisí naměřené hodnoty na stavu koncové
elektronky. Podrobněji viz Poznámka 1 dále
v textu tohoto SN.

Při kontrole audionového stupně (E2) se

zatím omezíme na přezkoušení všech součástek

tohoto obvodu (R5 až R9). Pokud je shledáme
dobrými, zasuneme elektronku, změříme
anodové napětí a přesvědčíme se o její správné
funkci zatím jako NF zesilovače. Přiložením
prstu na kontakt řídicí mřížky by měl přístroj
reagoval velmi silným bručením až vytím.
Přesvědčíme se též o řádné funkci vlnového
přepínače ve čtvrté poloze, kdy má být řídicí
mřížka připojena na příslušnou zdířku vstupu pro
přenosku. O správné funkci celého NF
zesilovače se můžeme přesvědčit také
připojením gramofonu.

Než přistoupíme k oživování přístroje
jako rozhlasového přijímače, doporučuji
důkladnou prověrku jeho VF obvodů. Sejmeme
všechny kryty cívek i kryt ladicího
kondenzátoru. Ohmmetrem překontrolujeme

souvislost jednotlivých vinutí, přičemž se
řídíme obrázky 3 (L1 až L4), 5 (L7 až L10) a 2

(L5, L6). Stejnosměrné odpory cívek by měly
odpovídat údajům, uvedeným v příslušných
obrázcích. Velkou pozornost věnujeme ladicímu
kondenzátoru. Rotory jednotlivých sekcí jsou
připájeny k mosazným pražcům. Dosti často
však bývají tyto spoje uvolněny – cínový zátav
přelomen. Doporučuji tyto spoje znovu řádně
proletovat, a to i v tom případě, kdy se spoj zdá
být dobrý. Též překontrolujeme, zda jednotlivé
sekce nemají zkrat při prolaďování. Totéž se
týká také zpětnovazebního kondenzátoru.

Po této dů
ještě překontrolujeme součástky obvodů první
elektronky. Také zkontrolujeme kablík přívodu
k anodě této elektronky, zejména neporušenost
jeho izolace. Kablík přivádí dosti vysoké
anodové napětí a prochází hliníkovým
uzemněným krytem cívek, takže nároky na
dobrou izolaci tohoto přívodu jsou
značné.Všechny kryty dáme na původní místa
a dobře je připevníme. Ladicí kondenzátor zatím
můžeme ponechat bez krytu. Zasuneme první
elektronku RENS1204 a po zapnutí přístroje
překontrolujeme napětí na její anodě a druhé
mřížce. Je-li vše v pořádku, připojíme anténu,
přepneme na střední nebo dlouhé vlny a
pokoušíme se něco zachytit. Zároveň
kontrolujeme nasazování zpětné vazby. Mělo by
být měkké, rovnoměrné po celém vlnovém
rozsahu. Jestliže dolaďovací páčky nastavíme
zhruba do střední polohy a poněkud uvolníme
zpětnou vazbu, mělo by ladění po celém
vlnovém rozsahu být pohodlné podobně jako u
superhetu, pouze pomocí středního ladicího

kladné prověrce VF obvodů

knoflíku. To se ovšem týká pouze příjmu silných
stanic. U slabých či vzdálených vysílačů, anebo
při příjmu na náhražkovou anténu, je nutno
použít přesného nastavení jak zpětné vazby, tak
také doladění pomocí dolaďovacích páček.

Přijímač je rovněž vybaven tzv. síťovou
anténou. Tzn., že vedení napájecí sítě využíváme
jako antény přes oddělovací kondenzátor C2
(220 pF), který musí být velmi kvalitní,
zkoušený na 1000V~ nebo 1600V=. Tato síťová
anténa se zapojuje pomocí zkratovací zdířkové
spojky o rozteči 12 mm, byla dodávána
s přijímačem. Propojení na síťovou anténu
provedeme zasunutím spojky do zdířek A1 a 9.
Rozteč spojky je volena tak, že kromě této
dvojice jí nelze propojit žádnou jinou dvojici
zdířek v přístroji.

Výkon přijím
zapojení a konstrukci. Jak selektivita tak také
citlivost jsou velmi dobré. Proto také na
podzimním radiotrhu v roce 1931 vzbudil mezi
přímozesilujícími čtyřlampovkami zaslouženou
pozornost. Jako novinka sezóny byla
zdůrazňována tzv. duoškála s variabilními a
snadno zasouvatelnými štítky se jmény vysílačů,
jak již bylo řečeno výše. T 340W byl první
německý tříokruhový přijímač s pásmovým

filtrem.

Poznámka 1: Protože anodový zdroj tohoto

přijímače je dosti měkký, je hodnota anodového
napětí velkou měrou závislá na odběru proudu.
Největším spotřebičem je koncová elektronka,
proto také bude hodně záležet na jejím stavu,
přesněji emisní schopnosti. Pokud naměřená
napětí budou vyšší, než je uvedeno ve schématu,
pak je to způsobeno zesláblou koncovou
elektronkou – snížení její emisní schopnosti.V
krajním případě může napětí na její anodě
dosáhnout hodnoty více, než 300V=, což je
ovšem nepřípustné a takovou elektronku ihned
vyměníme za lepší. I když elektronku se zcela
dokonalou emisní schopností asi těžko budeme
mít k dispozici. Slabou koncovou elektronku
bychom ostatně poznali i podle velkého NF
zkreslení. S dobrou koncovou elektronkou je
přednes přijímače velmi příjemný.

Poznámka 2: Na šasi přijímače nalezneme při
pozorné prohlídce volná místa (vedle krytu
vstupních cívek) a pod šasi ( vedle krabicového
kondenzátoru C19). Šasi tohoto přijímače bylo
vyráběno souběžně pro další podobné typy

ače je přiměřený jeho