Evolveo ECOcharger User Manual

JAK NA TO

STEREO & VIDEO 8| 2010

Alkalické baterie nemusíte vyhazovat

Nabíječka (nejen) alkalických baterií

Asi čtyři roky stará duracellka, která sloužila předtím půldruhého roku v budíku, až se zcela vybila a další dva roky ležela zapomenutá v šuplíku. Po regeneraci rozsvítila žárovku… Veselá historka z natáčení?

Nabíječka akumulátorů a alkalických baterií Evolve ECOcharger za 624 Kč s patentovanou technologií dobíjí nízkým proudem 50 mAh až čtyři různé články velikosti AA (tužkové) nebo AAA

(mikrotužkové) nezávisle na sobě a na typu článku (alkalická baterie či NiMH a NiCd akumulátor). Alkalické baterii prodlouží život až o 20 dobíjecích cyklů (s kapacitou postupně klesající odhadem až na 75 procent nové baterie, poté jejich kapacita strmě spadne na nepoužitelnou hodnotu) . Mikroprocesor hlídá kapacitu, napětí a teplotu, po čtyřech hodinách se automaticky dobíjení vypne: v případě neúplného nabití lze nastar tovat další cyklus. Stav oznámí LED diody. Připojí se k síti (AC 100–240 V), na výstupu má napětí 1,7 V, měří 118 x 71 x 30 mm.

a trh přichází poněkud zvláštní nabíječka baterií. Ano, baterií, čtete dobře, nikoliv

akumulátorů. Nejde tedy o novinářskou kachnu, jak nedávno označili tiskovou zprávu „pohotoví“ kritici na netu. Upřímně řečeno, technick y méně zdatným jedincům se nelze divit. Obecně se totiž traduje, že vybité baterie znovu nabíjet nelze. Jak je to tedy ve skutečnosti?

Jak to funguje

Dnešní zhruba šedesátníci, absolventi nechvalných dob totality, vědí, že „tenkrát“ se běžné baterie znovu nabíjely, protože při nedostatku zboží nejrůznějšího druhu se prostě zkoušelo všechno možné. Občas se sice nějaká taková baterie trochu „nafoukla“, takže třebas nabitá stala se nepoužitelnou už jen proto, že se do spotřebiče prostě nevešla. Ale což… Zářící očka dítek zkoušejících nově darované autíčko na (levně pořízené) baterie u váno čního stromečku byly technicky zdatnějším tatínkům dostatečnou odměnou za pár vyhozených kusů, „které se nepovedly“. Prostě se nabíjelo – stejnosměrně, střídavě a dokonce i pulzně. A synek jezdil a jezdil…

Tak proč teď taková senzace? A jak je to vůbec možné, když téměř na každém bateriovém článku je kromě vhazování do ohně zakázáno, nebo aspoň striktně nedoporučeno baterku znovu nabíjet?

Inu nejspíš proto, že znovunabíjení použitých baterií musí být inteligentně řízeno – a čím jiným v dnešní době než mikroprocesorem. Odborník

-elektronik sice ví, že procesor se v takovém zařízení musí většinu času silně nudit (ne že by vůbec nic nedělal, ale to, co děl á, je převážn ě „f ádní rutina“), to nám však vůbec nemusí vadit, hlavně že ho máme k dispozici, když je to zapotřebí.

Start nabíječky

Nabíječka má čtyři diody L ED, které mohou svítit buď zeleně, nebo červeně. O to se nám postará opě t mikroprocesor. Po zapnutí do sítě proběhne užitečný sel ftest, kter ý nám má říct, že nabíječka je v pořádku. Postupně bliknou na krátký okamžik všechny kontrolky LED zelenou bar vou, pak totéž proběhne v barvě červené a konec testu je nám oznámen trvale svítícími zelenými světly.

Celé to netr vá déle než 2 s ekundy a nabí je čka se dos tane do pohotovostního stav u – můžeme začít vkládat baterie.

Kontrola baterií

Vložíme-li do nabíječky baterii, kterou není zap otřebí dobíjet (což ovšem dopředu nevíme), začne příslušná ledka blikat zeleně. Vložíme-li naopak baterii, která regeneraci vyžaduje, příslušná LED nad pozicí, kam jsme baterii umístili, se rozsvítí červeně. Nedalo mi to a s napětím jsem si změřil, co se při regeneraci s baterkou děje. Dovnitř nabíječky jsem „nešel“, ale mohu předpokládat, že po vložení článku se začne měřit jeho stav. Je totiž docela dobře možné, že je už natolik vybitý nebo poškozený, že by regene rační proces nebyl úsp ěšný. Nabíječka nám v tom případě „odpoví“ tím, že původně zeleně svítící ledka zhasne. A máme zde první klad Evolve ECOcharger: upozorní nás, že baterka je skutečně už „kaput“. Splňuje se tím také podmínka výrobce uvedená v návodu – nedobíjet poškozené články.

Máme-li štěstí a změní-li se po vložení článku zelené světlo na červené, pak byl článek „uznán“ za použitelný pro regenerační pro ces a začne nabíjení. Po vložení baterie přiš lo překv apení – prou dové nabíjecí pulzy. Vidíme je na oscilogramu:

Dolní pulzní průběh fialovou barvou říká, že zhruba dvaapůlkrát za sekundu baterie dostane proudový skok – pro měřenou baterii v tomto případě činil asi 50 miliampé r (u jiných t ypů člán ků však špičková hodnota dosahovala až 130 mA, záleží skutečně na stavu vybití). Horní žlutá křivka zachycuje měřené napětí na článku. Odborníky hodnota 2,5 Hz (dvaapůlkrát za vteřinu) možná překvapí, stejně jako udivila mě. Je to to-

tiž pomalejší kadence, než bych čekal. A zde je i jedna z prvních odpovědí internetovým skepti- kům, kteří soudili, že p atentovat takovou nabíječ ku je drzost. Ne, pánové, drzost to není, je to odvaha inovace!

Rozhodl-li se v ýrobce takovou věc patentovat, pak vlastně přebírá také zodpovědnost za to, že to funguje. Ne nadarmo jsem v úvodu článku vzpomněl nechvalných dob, kdy se při nabíjení zkou šelo všechno m ožné, jenže s nejistým výsledkem. Tenkrát každý, kdo zkoušel nabíjet baterie, věděl, že se zahřívají. Zkoušelo se to pak pulzně: nabíjecí proces byl poněkud účinnější, nicméně s odpadním teplem byl problém stále. Frekvence pulzů byla většinou odvozena od napájecí sítě, činila tedy 50 hertzů. To je pro baterii již poměrně vysok ý kmitočet, protože s e chová také jako kondenzátor a průchodem střídavého nebo pulzního proudu se zahřívá. Snížením frekvence v nabíječce na uvedených 2,5 Hz se tedy zahřívání podstatně omezí, což je pro baterii šetrné. A aby nebylo u tohoto výrobku o překvapení nouze, přišlo další. Po třech minutách, kdy jsem se zalíbením na osciloskopu sledoval proudové pulzy, náhle zmizely. Co s e stalo? Je snad něc o špatně? Ne, po dal ších třech minutách se opět pulzy objevily na další tři minuty a mě začalo svítat. Jde o další trik patentovaného procesu. Nebudu dále napínat – tyto tříminutové sekvence s přestávkami jsou celkem tři a teprve po třetí přestávce se rozběhne trvalé nabíjení. Podstata patentu tedy spočívá mj. v tom, že na počátku nabíjení se s chemickým obsahem článku jakoby přerušov aně „z atřese“, dojde k po čátečnímu oživení chemickéh o proc esu, a pak se teprve přistoupí k vlastnímu nabíjení.

Funkce a vlastnosti

Nabíječka je určena pro oživení alkalických baterií, které mohou být regenerovány až dvacetkrát, poslouží však i pro nabíjení NiMH a NiCd akumulátorů s kapacitou do 2700 mAh na kus. Dobíjet se dají vlastně všechny „tužkovky“, tedy i běžné zinko-uhlíkové baterie; proces však není tak účinný (jak správně upozorňuje výrobce nabíječky) a dalo by se to provést zhruba 3–5x s pramalým efektem.

JAK NA TO

STEREO & VIDEO 8| 2010

udba je naše vášeň

Yamaha je u rozvoje hudebních nástrojů více než 120 let. Naše rozsáhlé zkušenosti v dokonalosti zvuku, používání nejkvalitnějších materiálů, to je de nice unikátního zvuku Hi systémů. Pouze s komponenty Yamaha uslyšíte a zažijete kvalitu zvuku Vašich nahrávek.

Yamaha - Powered by Music

www.yamaha-hi .cz

Tím, že každý článek má svůj separátní nabíjecí obvod, lze nabíjet současně i články různého typu a odlišného stupně vybití. Lze tedy začít nabíjet třeba jednu alkalickou baterii a kdykoliv během nabíjení připojit další (například akumulátor NiMH). O specifické podmínky nabíjecího procesu pro každou nabíjecí cestu se postará mikroprocesor. Ten také pilně kontroluje (průběžně každé dvě sekundy) momentální napětí baterie: vždy zhruba na tisícinu vteřiny přeruší nabíjecí proces a během tohoto okamžiku změří napětí článku a rozhodne co dál. Pokud je baterie již na bita na napětí 1,65 V, nabíjecí proces skončí, rozsvítí se zelená LED a článek je tak ochráněn před přebíjením. Nabíječka má také zabudovaný „bezpečnostní“ časov ač, kter ý automaticky ukončí nabíjecí proces po čtyřech hodinách, kdy se také trvale rozsvítí zelená LED. To funguje jako bezpečnostní pojis tka, aby se baterka nepřehřála nebo v případě nějaké jiné nepředvídané okolnos ti a do hr y je tak „vtažen“ člověk. Mírné z ahřívání se nabíjených článků je ovšem samozřejmostí, jak také pro jistotu upozorňuje výrobce v návodu. Pro kontrolu, zda byly baterie plně nabity, se proto doporučuje vyjmout je a opětovně vložit. Rozsvítí-li se červená, je vhodné nastarto vat další nabíjecí proces, zelená oznamuje plné nabití. Většinou potřebujeme těchto cyklů více než jeden. Pokud během nabíjení kontrolka LED zhasne, je nám tím oznámeno, že baterie je příliš stará nebo vadná a nelze ji nabít.

inzerce

Je to ekologické?

V případě napájení přenosných p řístrojů je třeba mít neu st ále na pamět i, že už samotné používání baterií je velmi drahé. Málokdo si spočítá ten nejprostší fakt, že jedna kilowathodina z alkalické baterie přijde asi na takových 7,5 tisíce korun, při čemž napájení ze sítě na pouhé asi čty ři koruny, záleží samozřejmě na aktuálních cenách a konkrétně používaných článcích. Náklady na dobíjení vycházejí odhadem na zhruba 40 haléřů. Na jednu kilowathodinu získanou z baterií typu AA bychom jich potřebovali asi 400 kusů, záleží opět na typu a kapacitě. Regenerace 400 článků AA (neb oli cena, kterou z aplatíme za „další“ 1 kWh) nás tedy vyjde už jen asi na 160 korun (v pr axi to bude více, protože články se opotřebují a nedají se nabít na plnou kapacitu: opakované dobíjení alkaliky je navíc omezeno 20 cykly). Porovnáme-li je s oněmi 7,5 tisíci Kč, je to slušná úspora. Na druhou stranu se to ale, v porovnání s cenou za napájení ze sítě, stále nedá srovnávat ani náhodou… Jakmile tedy jednou přijmeme potřebu napájení z baterie, vždy už se nám dramaticky zvednou nákl ady. Je fak t, že př i 20 regeneracích nás alkalický článek vyjde zhruba na korunu, a to je již reálná úspora, ale ve srovnání s cenou elektřiny ze sítě je to pořád ještě „neekologické“ v samotném principu. Dá se tedy říci, že regenerací baterií skutečně životní prostředí šetříme, ale spíš proto, že snižujeme náš osobní příspěvek k odpadům, než že bychom tím získali

kdovíjak levnou energii. Uvedenou úvahu v číslech nutno brát za orientační, nicméně principiálně je správná. Podrobnější výpočet si každý kritik může učinit sám podle toho, kde a za kolik články nakupuje. Je nám ale samozřejmě jasné, že elektrickou zásuvku na horách, v lese či na pláži nenajdete, takže srovnání nákladů z elektrického rozvodu a z baterií/aku berte prosím s rezervou.

Výhody a nevýhody dobíjení

Nabíječka Evolve tedy funguje právě tak, jak výrobce říká. Nevýhodou se může zdát poměrně pomalý proces, který se prodlužuje i tím, že jedno nabití (kter ým dodáme článku kapacitu kolem 200 mAh) obv ykle nestačí, a tím se regenerace prodlužuje. Vezměme v úvahu, že kdyby šlo teoreticky o „plnění“ od „čisté nuly“ ke kapacitě 2700 mAh proudem 50 mA, bude proces trvat 54 hodin. To je sice hodně, nicméně možnost to je, navíc, dobíjené baterie nikdy nejdou „z nuly na maximum“. Ostatně vše silně závisí na tom, jak a do čeho články používáme.

Věříme, že návod k použití bude ve finální podobě lépe zpracován. Ten, který jsme dostali k prototypu, zahrnoval vedle drobných tiskových chyb i poněkud matoucí označení jednotlivých odstavců. Celkově vzato však Evolve ECOcharger představuje novou a užitečnou nabíječku, kterou si jistě mnoho zákazníků za rozumnou cenu koupí a budou s ní spokojeni. Petr Přidal

Evolveo ECOcharger User Manual

Specifications and Main Features

Frequently Asked Questions

User Manual